Předsezónní rozhovor s hlavním trenérem Mírou Vogalem

Před startem sezóny jsme vyzpovídali novopečeného hlavního trenéra Prague Hippos. Jaká jsou jeho očekávání od sezóny a jak hodnotí dosavadní práci s týmem si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

hlavní trenér Míra Vogal

Minulou sezónu jsme tě ještě mohli vidět na hřišti jako hráče, nyní je z tebe hlavní trenér. Můžeš nám popsat, co tě vedlo k tomu, že jsi pro tuto sezónu pomyslně pověsil helmu a ramena na hřebík?

Během roku 2017 jsem se posunul kariérně vpřed v mém zaměstnání. Na jednu stranu je to sice pozitivní věc, na druhou stranu jsem přestal stíhat jakoukoli fotbalovou přípravu. Kdo mě zná, ví, že jsem si vždy potrpěl na stoprocentní docházku. Jenže během sezony 2017 z toho během soutěžního období bylo sotva 50 %, a to především kvůli služebním cestám. Na nějakou nefotbalovou přípravu už pak nezbýval žádný čas, a na výkonech i těle se to začínalo projevovat. Pokud v mých 26 letech končíte zápas s pocitem, že sice na tu druhou ligu ještě nějak stačíte, ale stoprocentní to rozhodně nebylo, a bolí vás kolena, kotníky i ramena nehledě na povrch, tak máte tři možnosti. Začít hodně rychle makat a dohánět, nebo to nějak „pinkat“ a nemít z toho vlastně úplně radost, nebo jak říkáš pověsit ramena na hřebík a dát klubu něco jiného. Naštěstí se to během několika měsíců v práci trochu změnilo, a přestože je toho stále hodně, dokážu si služební cesty plánovat tak, abych letos na trénincích byl, takže v tom problém není, i když to občas obnáší sednout po tréninku do auta a ve dvě ráno přijet třeba do Krakova, protože tam mám druhý den v 9:00 meeting :-). Ale to je něco, co dokážu zvládnout. Není pak tajemstvím, že pokud se dostaneme do situace, že se zraní několik lidí z defense, tak ty ramena z hřebíku sundám a půjdu si tam stoupnout. Nijak po tom netoužím, není to k těm, co makali celý rok úplně fér, a stane se tak pouze v naprosto krajním případě, ale stát se to může.

Myslíš, že se nějak změní tvůj vztah s hráči? Například, že tě jako bývalého spoluhráče nebudou tak respektovat?

Tohle nejde říct úplně obecně. Prague Hippos jsou velmi specifický klub. Založený mnoha hráči z bývalých Prague Panthers Juniors, s kterými se znám přes deset let, to jsou kamarádi, kteří mě znají, vědí, že coachingu se tak či onak věnuji již od roku 2010 a myslím, že náš vztah se nijak nemění. Na hřišti cítím, že mám jejich respekt a plnou podporu, za pět minut po tréninku už se bavíme o tom, co nového doma.

Pak tu máme hráče, kteří k nám přišli z jiných pražských klubů. Tam může nastat problém. Ono jsme tady všichni bývalí Lions nebo Panthers zvyklí, že nás vždy koučovali Američané, a česká jména prostě nebudí takovou autoritu, musí si jí vybudovat. Nezapomenu, když jeden hráč při představení letošního staffu zklamaně napsal někde na facebooku, že chce mít „opravdového headcoache“. Nezbývalo mi než to vzít jako výzvu a dle docházky a motivovanosti tohoto konkrétního hráče si troufám říct, že už by něco takového neřekl :-).

Třetí skupinou jsou pak nováčci, a tam se známe jen v rovině trenér – hráč. Ne že bych si kluky nepouštěl k tělu a nedal si s nimi po zápase pivo, ale už tam úplně odpadá ta „společná minulost“, takže to není tak náročné si respekt tvořit.

Celkově je to o mnoho snazší, než když člověk trénuje holky. U těch má člověk občas pocit, že by měl doma vyhrabat tu krabičku s medailemi a vysypat jim to na hlavu, aby je přesvědčil o tom, že jim neříká něco, co si právě vymyslel, že si na nich nechodí takzvaně honit triko, ale že to dělá, protože o tom něco ví, a protože to chce předávat dál. Tenhle problém u kluků prostě neexistuje. Ti jsou vděční za každého, kdo se jim chce věnovat. Zářným příkladem je to, že jsem letos trochu zariskoval a máme v coaching týmu jednu ženu. Má na starosti WR a postupně jí předávám i Special teams. Ani jednou jsem neměl pocit, že by k ní hráči neměli respekt. Nikdo neřeší, že měl v minulosti možná zkušenější kouče, nebo že se možná věnuje fotbalu déle než ona sama. Je to kouč, který chodí na tréninky, věnuje se jim a oni jsou za to vděční.

Není tajemstvím, že po minulé nevydařené sezóně náš tým opustilo několik hráčů. Jak se tým s odchodem těchto hráčů a příchodem nových vyrovnává?

Má to svá pro a proti. Skončilo nám spousta kvalitních a zkušených hráčů. Většina z nich ale už předchozí roky bojovala s docházkou, obvykle z pracovních důvodů. Na jednu stranu nám tak budou chybět počty a zkušenosti, na straně druhé se nám poměrově výrazně zlepšila docházka, přišlo totiž mnoho nováčků, kteří na tréninky čas mají. A ono, jestli vám na trénink průměrně chodí 25 lidí z 55, nebo 25 z 35, to je velký rozdíl. Sice je nás tam pořád stejně a pořád se špatně staví full team, ale nejsou tam žádní úplní nechodiči, všichni se potkávají, všichni spolu hrají, tvoří se mnohem lepší chemie týmu a myslím, že z toho mají všichni radost. Takže ano, přišli jsme o zkušenosti a každé zranění nám bude tvořit vrásky na čele, na druhou stranu letos vidím tým, kde jsou všichni na stejné vlně, a s tím se dá udělat dost.

Před pár dny skončilo předsezonní soustředění. Jak ho hodnotíš a můžeš vypíchnout výkony určitých jedinců?

Soustředění se letos neslo tak trochu v duchu naučení nováčků všemu, co je potřeba, aby mohli nastoupit do sezony. Nejeli jsme tam, jak jsem naznačil už výše, s tou nejzkušenější partou pod sluncem. Připomínalo mi to proto trochu časy, kdy jsme jezdívali na kempy juniorů. Sehrát zkušené s novými, opravovat u některých základní věci, u některých detaily, není to lehké skloubit, ale odjíždím s dobrým pocitem, že v druhé polovině kempu jsme hráli tvrdý a dobrý fotbal. Jedince určitě vypichovat nebudu. Jsme tým. Ale celá offense mě nezklamala, jsem si jistý, že naši runovou hru soupeři opět nebudou mít rádi, defense zase hraje chytrý fotbal, dobře se přizpůsobila modernímu způsobu čtení hry a pohybu.

týmové foto

Nemůžu se nezeptat na tvá očekávání pro tuto sezónu. Jak by sezóna měla dopadnout, abys ji hodnotil jako úspěšnou?

Spousta našich zkušenějších hráčů se možná vidí v Silverbowlu, v naší soutěži to bude samý loni třetiligový tým, a tak si neumí představit, že by ta očekávání byla nižší. Já vidím, že na hřišti, ve vedení ani v coaching staffu Prague Hippos letos nezůstal kámen na kameni, procházíme opravdu brutální obměnou kádru. Neřeknu umístění na které cílím, v hlavě to mám, ale nechám si to pro sebe. Úspěšná sezona pro mě bude ta, po které hráči, staří i noví, přijdou a řeknou „Díky kouči, bylo to super, dává to smysl, někam směřujeme“. A záleží na tisíci okolností, zda k téhle větě bude potřeba 9-0, nebo třeba 3-5.

Ve druhé lize nezůstal kamen na kameni a jediný pro nás známý soupeř budou ústečtí Blades (se kterými se utkáme v prvním kole). Co můžeme od soupeřů přicházejících ze 3. ligy očekávat?

Nebudu psát co od nich můžeme očekávat, ještě by nedejbože začali měnit playbook a musel bych to studovat znovu :-). Očekávám nadšení, tvrdost, a touhu po vítězství. Všechno to budou mladí dravci, kteří si budou chtít dokázat, že do 2.ligy patří. My a Blades máme úkol ukázat ostatním, že máme zařazeno o dva stupně vyšší rychlost, a že to pro ně tak snadné nebude.

coaches prague hippos

Zároveň také Hippos mění své domácí hřiště, jaké byly důvody přesunu do Čelákovic?

Je to složitější. Do Čelákovic jsem přesun požadoval já. Bohužel vzhledem ke stavu trávníku po loňském podzimu se toto nepodařilo a můžeme jen doufat, že tam odehrajeme alespoň nějaký zápas. Nakonec budeme hrát pravděpodobně jednou na Motorletu a třikrát v areálu Na Šancích, tedy na domácí tréninkové půdě. Čelákovice jsem si přál kvůli živé trávě a kvůli tribuně. Pro kvalitní fotbalový program potřebujete co nejvíce fotbalové prostředí, a živý trávník s pořádnou tribunou je základ, aby se hráči cítili dobře. Samozřejmě i pro diváky je to pak mnohem lepší, když mají nad hlavou střechu. Zároveň jsme tam jednou hráli loni a přístup místních byl perfektní. Když cítíte, že vás někde místní chtějí, proč shánět jinde. Ono se v Praze a okolí opravdu strašně špatně hledá hřiště.

Závěrem tě poprosím o pozvánku na domácí zápasy Hippos. Na co se fanoušci mohou těšit?

Jak jsem již naznačil výše. Procházíme obměnou kádru, která mění mnoho. Na co se mohou těšit? Herně se mění mnohé. Zda to přinese úspěch? To ještě uvidíme! Ale určitě potřebujeme podporu každého fanouška, jejich podpora pro každého hráče a koneckonců i trenéra znamená strašně moc. Je skvělý pocit, když se člověk celý rok potí na tréninkách, platí si příspěvky, aby to vůbec mohl dělat, a pak v sezoně vidí fanoušky, kteří určitým způsobem projevují nadšení a respekt k tomu, o co se tu pokoušíme.

Autor článku: Vlastimil Liehne a Miroslav Vogal